fbpx
Open post

Velká „svatbová“ loupež

Zase jsem to udělal. Zase jsem se rozhodl, že vysypu svoje myšlenky na papír. Zase jsem měl v plánu, udělat to krátký a úderný. A zase je to dlouhý a roztahaný… Tentokrát si to ale odpouštím, protože tenhle kousek jde až na jádro věci a vlastně vysvětluje prapůvod mýho opravdově-přirozenýho, reportážně-dokumentárního, nearanžovanýho fundamentalismu. Zároveň je to velký apel na vás všechny, kdo právě vybíráte svatebního fotografa: Nenechte si vaši svatbu ukrást fotografem!   Vítejte na svatbě na svatebním focení Jako host jsem se jednou na svatbě stal svědkem takový situace. Tenkrát jsem sice svatby ještě nefotil, ale už jsem si […]

>More Tag
Open post

17. listopad

Teoreticky jsem tu dobu asi zažil. Prakticky jsem byl takový mrně, že si z ní vůbec nic nepamatuju. Mám to štěstí, že komunismus v Československu pro mě neznamená o moc víc než jen kapitolu v dějepisu a jakousi tragikomickou směsici historek o dovolených v Jugošce a frontách na banány. Pravdou ale je, že kdybych se narodil o generaci dřív, tak většinu svýho produktivního života strávím v nasranosti a strachu, případně se svojí neustálou potřebou bojovat proti křivdám rovnou v kriminále. Ze srdce díky, že můžem!

>More Tag
Open post

Isle of Skye s batohem na zádech

Každý má nějaký zamilovaný místo, kam se rád vrací. Já jsem si to svoje před několika lety našel v severním Skotsku na ostrově Skye. Vždycky mě to táhlo tím směrem. Miluju pohled na krajinu plnou kopečků zastřižených úhledně na krátko díky všudypřítomným ovčím stádům. Miluju neustálý střídání deště a sluníčka. Miluju místní kulturu, muziku, přízvuk. Miluju čerstvý fish & chips a kouřovou whiskey. V neposlední řadě miluju to, že i když je Skye někdy plný turistů, tak jakmile s batohem na zádech zmizíte do jeho útrob, nepotkáte třeba celý dny vůbec nikoho.   Země Harryho Pottera Na Skye se dá […]

>More Tag
Open post

Moje cesta k focení (svateb)

Dvě půlky mozku Kdyby se mě někdo dřív zeptal, jak moc je v mým životě důležitá kreativní tvorba, asi by se mu dostalo jen cynickýho pousmání. Proč by někdo tak analyticky založený jako já měl být kreativní? Moje vzdělání a práce se točí kolem čísel, tabulek a grafů. Jen ať moje levá mozková hemisféra ovládá dál můj život a tyhle umělecký blbosti nechte rozervancům z kavárny. No… vedle jak ta jedle. Časem mě ale moje radikálnost opustila, moje kdysi striktně bipolární světa začalo blednout a já jsem si postupně nahlas přiznal, že ty půlky mozku máme přece jenom dvě. No […]

>More Tag
Open post

Šedivý těsto… aneb street foto mezi paneláky

Paneláky, jakožto výplod socialistickýho plánování, kdy bylo potřeba rychle vměstnat co nejvíc lidí na jedno místo, vzbuzují vesměs negativní emoce. Pravdou ale je, že když člověk stojí těmhle obrům u nohou, nedokáže se úplně ubránit obdivu a fascinaci. Řekl jsem si, že by to mohlo být zajímavý téma, a tak jsem strávil několik odpolední touláním se po pražských sídlištích. Hned první den jsem si uvědomil, jak velký fotografický potenciál tahle místa mají – hluboký kontrasty, ostrý hrany, všudypřítomná hra světla a stínů, a hlavně jedinečná a přitažlivá atmosféra, kvůli který jsem se opakovaně vracel. Většina sídlišť vznikla na zelený louce, […]

>More Tag
Open post

Vyšehrad

“Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká.” Místo, kde Libuše vyřkla tohle svoje legendární proroctví byla pevnost na skále, tyčící se na pravém břehu Vltavy. Dneska ho známe jako Vyšehrad. Vyšehrad byl dějištěm mnoha slovanských legend, nejen té o Libuši. Bylo to také místo starých pohanských rituálů. Údajně se zde protíná několik “energetických” linií, ať už to znamená cokoliv. Někdo sem chodí dobíjet baterky, pro jiné je Vyšehrad spojený spíš s negativními pocity. Ať je to jak chce, i ryze pragmatický člověk jako já musí přiznat, že je tu ve vzduchu něco nadpřirozenýho. Tahle fotosérie vznikla vlastně náhodou. O […]

>More Tag
Open post

Podzimní Cinque Terre

Dříve odlehlý, jen těžko přístupný a zcela závislý na umění místních rybářů. Dnes vzkvétající díky přívalu turistů. Jen oprýskaný zdi domů v Cinque Terre připomínají, jak těžký život tu dřívější generace asi měly. Cinque Terre se dá přeložit jako “Pět zemí”. Je to pět malých vesnic vybudovaných nad ligurským pobřežím, spojených mezi sebou jen železnicí a úzkou pěší cestou. Jeden má pocit, že tu nejsou dva domy, který by měly základy ve stejný výšce. Obdivuju odhodlání a trpělivost lidí, co dokázali v podstatě na skále postavit něco takhle nádhernýho. Trvalo jim to staletí. Znali jsme to místo z katalogů, ale […]

>More Tag
Open post

(Off-)Road trip v Tanzánii

Bez cestovky Tuhle výpravu jsme plánovali celkem dlouho. Přece jen to byla naše první Afrika a navíc jsme jeli i s naším toho času šestiletým synem, takže jsme nechtěli nechat věci náhodě. Nejvíc času nám vzalo hledání auta, což se ukázalo být celkem výzva. Moc věrohodných referencí tanzanských půjčoven na internetu nenajdete. Většina turistů sem totiž jezdí s cestovkou včetně předplacených zážitkových safari balíčků. My jsme ale chtěli být nezávislí a užít si Afriku podle svýho. Hodiny strávený na internetu a telefonu ale přinesly ovoce a my jsme, částečně s trochou štěstí, našli náš 4×4 Land Rover Defender se vším potřebným […]

>More Tag
Scroll to top